Očima dítěte

Tak dnes to bude o tom, jak to vidím já, aneb zážitky z mého života.
Tady Terezka. Mám už za sebou první měsíc života a musím vám říct, že to je teda jízda.

Nejdřív jsem rostla a vyvíjela se v mámině bříšku a měla jsem se dobře. Možná byste to neřekli, ale v tom bříšku je docela hluk. Ale je to ten první "hluk" nebo spíše kombinace různých zvuků, které mě od počátku obklopovaly a mě tedy pak připadaly známé a příjemné. Tlukot srdce maminky a další nejrůznější zvuky.

A takhle to plynulo několik měsíců a mě bylo fajn. Později už jsem trénovala dýchání a polykala i plodovou vodu. Z toho jsem pak někdy mamce v břichu škytala.

No a pak to přišlo! Maminka byla trochu nervózní a já vůbec netušila co se chystá. No vážně, nenapadlo mě že se to změní. Jenže ono najednou je všechno jinak. Vyndali mě z toho známého prostředí a najednou to bylo světlo a zima! Křičela jsem celou dobu co mě omývali a zklidnila jsem se teprve když mě dali na chvilku k mamince. Tatínek mě vyfotil a už mě zase odnesli..

V porodnici jsme s maminkou strávily pár dní a pak nás pustily domů. Tak jak asi tušíte tak hlavní náplní mých dnů i nocí je krmení a spaní. Rodiče se teprve všechno učí, ale počínají si statečně. Maminka i tatínek si se mnou občas zažijí i nevšední chvilky.
Třeba když mě maminka v noci před krmením přebaluje a všimne si jak po zdi v pokoji leze celkem slušně velký černý pavouk! Tatínek , který pomáhal mamince (dostávám příkrmy a tak chystal umělé mlíčko) se rozhodl pro klid maminky hned nežádoucího vetřelce zlikvidovat. Plácačce na mouchy se pavoukovi podařilo uniknout a schovat se za skříň, ale tatínek se nevzdal. V půl druhé v noci odtáhl skříň a vytáhl vysavač s jehož pomocí se pavouka definitivně zbavil. No a jako bonus mě hned po krmení příjemně uspával, protože já totiž zvuk vysavače miluju. No vážně, mě to připomíná ten rachot z mámina bříška. Takže když se u nás luxuje, tak já si u toho spokojeně spinkám ve své postýlce.

Jsem hodná a vlastně toho zatím moc ke spokojenému životu nepotřebuji :) Jíst mi opravdu chutná a tak se vždy přihlásím když mám hlad. Minule už mi zase pořádně vyhládlo a tak jsem křičela na celé kolo, aby bylo jasné, že mám vážně hlad. "Nestačilo by říct, že má hlad?" Podivil se tatínek mému huroskému křiku. Ne tatínku, nestačilo, ale hlavní je, že mi chutná ;)

Zdraví vás Terezka

Foto: pixabay