Roaming in Moravia (CZE) - From Castle Starý Světlov to Mikulčin vrch (799m) - Day 3

Welcome to the third installment of my micro series of travels in East Moravia. In today's continuation, we will visit the spa town of Luhačovice and then continue to the White Carpathians Protected Landscape Area.

Vítejte u třetího pokračování z mé mikro série z cest po Východní Moravě. V dnešním pokračování navštívíme lázeňské město Luhačovice a poté budeme pokračovat do Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty.

I definitely didn't rush into the third day, because I had the city of Luhačovice on my agenda. And I didn't want to get out of my sleeping bag. So I got up long after sunrise. I ate and calmly looked at the remains of the castle and set off towards Luhačovice.

Do třetího dne jsem rozhodně nepospíchal, protože jsem měl v plánu město Luhačovice. A navíc se mi nechtělo ze spacáku. A tak jsem vstal až dlouho po východu slunce. Najedl jsem se a v klidu si prohlédl pozůstatky hradu a vyrazil směr Luhačovice.

In the village of Pozlovice, which was on the way, I was struck by this view of the local church.

V obci Pozlovice, která byla cestou. Mě zaujal tento pohled na místní kostel.

On the outskirts of Luhačovice, I was greeted by an abandoned recreation area and a single historic house. This promised that the further into town I got, the more interesting it would be.

Na okraji Luhačovic jsem byl přivítán opuštěným rekreačním areálem a jedním historickým domem. To slibovalo, že čím dále do města se dostanu tím zajímavější to bude.

The closer I got to the center, the more interesting the buildings along the way became.

Čim více jsem se blížil k centru tím zajímavější budovy kolem cesty byly.

In the very center of Luhačovice, I didn't know what to photograph at first. The original plan was to focus on street photography, but it ended up being architecture-focused photography.

V samotném centru Luhačovic jsem nevěděl co dříve fotit. Původní plán byl zaměřit se na pouliční fotografii, ale nakonec se z toho stala fotografie zaměřená na architekturu.

Like the building where the Vincentka spring is. By the way, if you are ever in the Czech Republic and overdo it with alcohol. This mineral water is ideal for repairing the whole body. I was fine so I skipped this delicacy and planned to replenish water from a less mineralized spring.

Jako třeba budova ve které je pramen Vincentka. Pokud to přeženete s množstvím alkoholu. Tato minerální voda je ideální na spravení celého těla. Já jsem byl v pořádku a tak jsem tuto lahůdku vynechal. A naplánoval doplnit vodu z méně mineralizovaného pramene.

The main promenade is modern compared to the rest of the spa towns and is lined with shops.

Hlavní promenáda je oproti zbývajícím lázeňským městům moderní a je lemována obchody.

The entire city center is perfectly landscaped. In the summer, there are lots of flowers and the city overall has a welcoming feel.

Celý střed města je perfektně upraven. V létě je zde plno květin a celkově město působí přívětivým dojmem.

I gradually reached the New Jubilee Spring, where I drank to full stomach. And topped up my water supply. The spring also has a very interesting design, so I took a few pictures there.

Postupně jsem se dostal až k Novému Jubilejnímu prameni, kde jsem se dosytosti napil a doplnil zásoby vody do maxima. Pramen má navíc velmi zajímavý design a tak jsem zde vyfotil i několik snímků.

Past several interesting spa houses, I reached another spring. It's called Ottovka. This spring lies in a classic spa pavilion, but even here it's possible to take interesting pictures if you try.

Kolem několika zajímavých lázeňských domů jsem se dostal k dalšímu prameni. Ten se jmenuje Ottovka. Tento pramen vyvěrá v klasickém lázeňském pavilonu, ale i zde je možné udělat zajímavé snímky když se člověk snaží.

The last spring I visited was the St. Joseph spring. Originally just a test well, it eventually became the spring with the lowest mineralization in the city.

Poslední pramen, který jsem navštívil je pramen svatého Josefa. Který byl původně jen zkušební vrt, ale nakonec se z něj stal pramen s nejnižší mineralizací ve městě.

After a few hours, I finally made my way through the city and began climbing into the White Carpathians.

Po několika hodinách jsem se konečně prokousal městem a začal stoupat do Bílých Karpat.

Luhačovice awakened my creativity, so I saw photos everywhere and when selecting for this article I had to hold myself back a lot and only choose high-quality pieces.

Luhačovice ve mě probudili kreativitu a tak jsem viděl fotografie naprosto všude a při selekci pro tento článek jsem se musel hodně brzdit a vybírat pouze kvalitní kusy.

Above the town of Bojkovice, I experienced something I had never experienced before. First, a car with a Vienna license plate stopped by me. And they offered me a ride. I politely refused. About a minute later, another car stopped with the same offer. And a third car with a local license plate. The driver of which started asking me for directions to some random village. And since I got to the viewpoint of Bojkovice and the castle above the town. I decided to stop and rest for a while. In the process, I took a picture of the castle and a white wagtail walking in a freshly mown meadow.

*Nad městečkem Bojkovice se mi přihodilo něco co jsem ještě nezažil. Nejprve u mě zastavilo auto s Vídeňskou poznávací značkou. A nabízeli mi svezení. Zdvořile jsem odmítl. Asi za minutu zastavilo další auto se stejnou nabídkou. A do třetice auto s místní značkou. Jehož řidič se mě začal ptát na cestu do nějaké vesnice. A jelikož jsem se dostal k vyhlídce na Bojkovice a zámek nad městem. Rozhodl jsem se zastavit a chvíli si odpočinout. Přitom jsem vyfotil zámek a Konipase bílého, který chodil v čerstvě posečené louce

Right in Bojkovice, I was only interested in the view of the church with colorful garages in the foreground.

Přímo v Bojkovicích mě zaujal pouze pohled na kostel s barevnými garážemi v popředí.

From Bojkovice I decided to go on the new cycle path to avoid the traffic on the road. In addition to the photos I took there. I also learned something about the history of the area and also about the profession of kleštič. I don't know how to translate this. It's a man who removes the testicles of domestic animals. Which I had no idea existed.

Z Bojkovic jsem se rozhodl jít po nové cyklostezce, abych se vyhnul provozu na silnici. Kromě fotek co jsem tam pořídil . Jsem se také dozvěděl něco o historii zdejšího okolí a také o profesi kleštiče. O které jsem neměl tušení že existovala.

Then the path started to climb quite a bit and I got from 400 meters to around 700 meters above sea level. The views around the village of Žítková were definitely worth the effort. Moreover, the path led me through the meadows that the White Carpathians are famous for, as it is one of the last places in the Czech Republic where orchids grow freely.

Pak začala cesta docela stoupat a já jsem se dostal ze 400 metrů do výšky kolem 700 metrů nad mořem. Výhledy v okolí obce Žítková za tu námahu rozhodně stály. Navíc mě cesta vedla přes louky, jimiž jsou Bílé Karpaty proslaveny, protože to jedno z posledních míst v České republice kde rostou volně orchideje.

I knew almost immediately that I was in the Carpathians, because the valleys were incredibly deep and the last deep obstacle of the day awaited me, which was the main road in Starý Hrozenkov, where there is also a border crossing to Slovakia.

To že jsem v Karpatech jsem poznal téměř okamžitě. Protože údolí byli neskutečně hluboké a mě čekala poslední hluboká překážka tohoto dne a tím byla hlavní silnice ve Sterém Hrozenkově, kde je také hraniční přechod na Slovensko.

From the road, I was faced with another steep climb of almost 800 meters, but I was gradually running out of time. Since sunset was approaching uncompromisingly. I found a place to sleep only when the sun was behind the horizon. I finished the distance covered for this day at the finish line of 38.4 kilometers and an elevation gain of almost 2400 meters.

Od silnice mě čekalo zase prudké stoupání do skoro 800 metrů, ale postupně mi doházel čas. Jelikož se nekompromisně blížil západ slunce. Místo na spaní jsem nalezl, až když bylo slunce za horizontem. Ujitou vzdálenost pro tento den jsem zakončil na metě 38.4 kilometrů a převýšení skoro 2400 metrů.

Route from Starý Světlov to Mikulčin vrch (799m)