Tomu říkám výměna. Dcera za naturálie :D Já si nemůžu pomoct, ale ve 23 si připadám furt dost mladá na svatbu. Nemám páru, kdy by to přešlo a řekla bych si "No, už mám na čase." Nejspíš ve třiceti. Stále se cítím jako dítě. Asi je to tím, že chodím do školy.
Původně mě snoubenec chtěl vyhnat do jámy lvové, tedy za mými rodiči, samotnou. To se mi ale nechtělo, tak jsem pátrala po těch internetech a nakonec zavelela, že by to přece jen měl oznámit on. Takže jsme je pozvali na oběd a místo kytky se koupila bonboniéra, která ve finále posloužila spíš jako dezert.
Libeňský zámeček, to už jsem někde zaslechla. Někdo se z rodiny se tam myslím chtěl brát, ale už tam bylo plno. Mrknu se na něj. Já mám zatím v merku Okoř.
U šatů bych potřebovala alespoň fotku. Výška by seděla. Když jsem koukala na nabídku na internetu, tak jsem se docela zhrozila. Celkem pěkné šaty na půjčení minimálně 7 tisíc. Hrůza.
A díky :)
K šatům. Manželka (to jsou Ti zvláštní tvorové...) říkala, že už jsou zažloutlé, nemoderní a žádná normální ženská by se v nich už nevdávala...
Až mi vrátí foťák (prej ho teď děsně potřebuje), tak Ti je stejně nafotím.
Ty tučňáčky ode mě někdy dostaneš jako svatební dar. (Na svatbu se Ti nezvu.) Já už na hodně z nich byl.
No, správně (alespoň podle klasických měřítek, která už se dnes moc nenosí) by se měl nejprve požádat otec budoucí nevěsty. Až pokud ten svolí, může muž požádat onu dívku o ruku. ;)