Čechy- domov můj

Tak dokud ještě můžu, přispěji k aktuálnímu tématu týdne.

Narodila jsem se v Čechách, jsem Češka a mluvím Česky. Ale rozhodně není to jediné, proč se cítím být v této zemi doma a tak nějak i patriot.
Kromě toho že věřím, že jsem si čas, místo i další okolnosti svého narození a současného života vybrala, mám prostě tuhle zemi ráda.

Máme krásnou přírodu, zajímavou historii a bohaté kulturní dědictví.
A myslím si ,že není náhodou, že jsme tak nějak tím srdcem Evropy :)

Jsme malá země a dějiny k nám nebyly vždy laskavé. Možná právě proto, jsme se naučili vážit si svobody. Dobře, nezažila jsem válku ani komunismus (když přišla revoluce, byla jsem prvňáček, který byl třetí měsíc školou povinný). O tato témata se zajímám a jsem vlastně vděčná, že kromě toho že žijeme v krásné zemi, žijeme i v dobré době, kdy nás nesužuje válka ani politická demagogie. Ano, vždy je co zlepšovat, ale myslím že si opravdu nežijeme špatně.
A tak se dovolím považovat se za hrdou Češku. Vlastně také proto, že na to jak jsme opravdu malá země, máme špičkové sportovce, umělce kteří se prosadili i za hranicemi, vědecké kapacity. Lékařskou péči na velmi vysoké úrovni a další.

Ráda cestuji a poznávám, ale také se vždy ráda vracím. Možná že s postupem let si začínám uvědomovat, co znamení pojem mít kořeny. Já se v životě už několikrát stěhovala a nemám problém zvyknout si v jiném městě. Ale to asi jen v rámci Česka.

Těším se jak budu i jednou Terezce představovat krásy i zajímavosti této země.

Foto: pixabay